Ježíš - žid (éry Druhého chrámu)

25.05.2019

V spodní části staveb Chrámové hory jsou zbytky Druhého chrámu
V spodní části staveb Chrámové hory jsou zbytky Druhého chrámu

"Pokud nechápeme judaismus Ježíšovy doby, jak mu můžeme porozumět jemu a jeho poselství?"

Interview David Heima s Matthiasem Henzem na www.christiancentury.org
23. května 2019

Matthias Henze je odborník přes kumránské texty a raný judaismus, vyučuje na Rice University (Huston), kde je zakladatelem programu Židovských studiích. Jeho knihy zahrnují židovskou apokalyptiku pozdního prvního století Izraele a důležité upozornění, jak židovské spisy mezi Starým a Novým zákonem nám pomáhají rozumět Ježíši.

Zaměřil jste se na období biblických dějin, které je někdy označováno jako "intertestamentální", protože pokrývá období po napsání většiny Starého zákona a před napsáním většiny Nového zákona. Odborníci často používají jiný termín, "judaismus období Druhého chrámu," aby pojmenovali vzkvétající judaismus v tomto období - po přestavbě chrámu v 516 př. n. l. do zničení chrámu v 70 n. l. Jak byste charakterizoval judaismus období Druhého chrámu?

Během těchto zhruba 600 let došlo k řadě věcí, které Izrael navždy změnily. Nemusí to být nadsázka říkat, že Ježíš a rané ježíšovské hnutí by bylo nepochopitelné bez dramatických změn a transformací, ke kterým došlo v judaismu Druhého chrámu.

Šest událostí je pro mě velmi významných. Za prvé, monarchie skončila. Během období Druhého chrámu již Izrael nebyl ovládán králi, jak tomu bylo v době prvního chrámu. Současně skončilo i proroctví, protože mnoho proroků bylo těsně svázáno s monarchií.

Za druhé, Druhý chrám v Jeruzalémě nikdy neměl stejný význam jako První chrám, a určitě se nikdy těšil stejné teologické, sjednocující autoritě. Naopak, stále více a více skupin se distancovalo od jeruzalémského chrámu, snad nejznámější je skupina, která nám zanechala svitky z Mrtvého moře: dávali přednost životu v judské poušti v exilu.

Za třetí, období Druhého chrámu vidělo vznik diaspóry jako trvalé reality v judaismu. Ve Starém zákoně jsou knihy Ester a Daniel umístěny v diaspóře.

Čtvrtý, a možná nejvíce definující atribut judaismu Druhého chrámu je jeho stále rostoucí vnitřní rozdělení a dramatická fragmentace judaismu do menších skupin. Historik prvního století Josephus (Flavius, pozn. překladatele) nám říká, že existovaly tři hlavní skupiny: farizeové, saduceové a esejci. Nyní víme, že bylo mnohem více skupin než tři. Zpočátku následovníci Ježíše tvořili jednu takovou ranou židovskou skupinu. Teprve po staletích později se křesťanství jasně stalo odlišným náboženstvím.

Za páté, slovo Boží přestalo být výhradně ústní a postupně se stávalo psaným textem. Napsání Božího poselství nakonec vedlo ke vzniku prvních biblických kánonů.

A za šesté, období Druhého chrámu bylo obdobím nevídané intelektuální kreativity, teologického bádání a literární produktivity. Bylo napsáno velké množství nových textů, z nichž jen několik našlo cestu do našich Biblí.

Židovské spisy vytvořené ve stoletích těsně před Ježíšem - knihy jako 1. Henoch nebo kniha Jubileí - křesťané málo znají. Záleží na tom?

Pokud křesťané chtějí pochopit Ježíše a ty, kteří o něm psali první, musíme mít alespoň základní znalosti o Ježíšově judaismu. Pokud nerozumíme ranému judaismu, jak můžeme pochopit Ježíše a jeho poselství?

Hlavní výzvou zde je, že Ježíšův judaismus nebyl náboženstvím Starého zákona. Jinými slovy, Starý zákon nemůže vysvětlit judaismus Ježíše. Důvod pro to je chronologický: knihy Starého zákona byly napsány stovky let před dobou Ježíše, pocházejí z jiné éry a odrážejí jiné stádium izraelského náboženství. Je to trochu jako chtít dnes vysvětlit Spojené státy poukazem na americkou ústavu.

Abychom se dozvěděli o Ježíšově judaismu, musíme se obrátit na židovské texty, které jsou blíže Ježíšově době. Proto se texty jako 1. Henoch, kniha Jubileí a 4. Ezdráš, stávají neocenitelnými: pomáhají nám naplňovat chronologickou mezeru, která existuje mezi Starým a Novým zákonem a informují nás o Ježíšově judaismu.

Kdybyste si vybrali jeden z těchto textů ke vzdělávání skupiny křesťanů, co by to bylo? Proč?

Často jsem učil o 4. Ezdráši a 2. Báruchovi, což jsou dvě sobě blízké židovské apokalypsy z konce prvního století n. l., protože se v mnoha ohledech podobají textům svatého Pavla. Kniha Jubileí obsahuje některá nádherná čtení knihy Genesis.
Snad nejbohatší raný židovský text je 1. Henoch, apokalypsa, která vypráví příběh padlých andělů. Je to úžasný příklad rané židovské představivosti: zahrnuje převyprávění biblických příběhů, vize nebeského trůnu, zobrazení Mesiáše, fantastické výpravy do konce světa.

- konec první části rozhovoru -