Australan cituje dr. Merella

Brent Nongrbi, výzkumník ze Sydney, ve své nové knize vydané v Yale University Press (New Heaven a London) zaměřené na křesťanské rukopisy pocházející převážně z Egypta cituje i českého biblistu a papyrologa dr. Jana Merella, resp. jeho práci "Nouveaux fragments du Papyrus 4" v Revue Biblique 47 z roku 1938. A ani nevadí, že místo krásného českého jména Jan používá francouzské "Jean". Prostě svět je jedna vesnice a Češi jsou v ní také (vidět a slyšet).

Touto knihou, která mi nedávno přišla do scránky, jsem nadšen. Ač se jedná o odbornou publikaci (70 stran poznámek, 30 stran literatury) , místy se čte jako detektivka. Autor se nevěnuje exegezi jednotlivých textů, ale historickým a technickým (ale i lidským) souvislostem nálezů, akvizic a prezentací nejznámějších souborů nejstarších křesťanských rukopisů (Freerovy knihy, papyry Chester Beaty, papyry z Bodmerovy sbírky, nálezy v Oxyrhynchu a Nag Hammadi).

Autor se snaží bořit mnohé stereotypy a mýty o těchto souborech a vede čtenáře k tomu, aby se varoval unáhlených soudů často na základě nepřesného paleografického datování a pokorně přijímal fakt, že naše znalosti o těchto souborech jsou mnohy velmi kusé (skutečné místo nálezu, souvislosti jako např. z jakého kodexu nalezený zlomek pochází - jaké texty tento kodex obsahoval, "jsou texty vyhozené na smetiště reprezentativní informací o tom, co se v daném místě četlo?" atd.) Ukazuje též, jaké následky má, když odborník vysloví soud
z kategorie "přání otcem myšlenky" a další odborníci tuto informaci bezmyšlenkovitě přejímají jako fakt nebo ji dokonce "vylepšují".

V závěru knihy se autor zamýšlí nad budoucností raných křesťanských rukopisů. Jednoznačně vyzývá k týmové práci nad těmito texty a požaduje zveřejňování jejich fotografií ve velkém rozlišení na internetu pro co nejširší kritické studium.